Málo který český spisovatel je tak šťasten, aby se mohl věnovati své práci spisovatelské cele a výhradně, valná většina jich má svůj úřad, svoje zaměstnání, které zajišťuje jim a jich rodinám chléb vezdejší. Okolnosti velmi často žádají, aby to, co napíše, ať je to originál, anebo překlad, hned odevzdal tiskárně, není pokdy opravovati rukopis co do jazyka, a v tom chvatu a spěchu denního života proklouzne i mnohá osudná chyba.
Jiří Stanislav Guth-Jarkovský, Společenský katechismus (Městská knihovna v Praze, 2015)
Crrr… crrr…
„Ptáček, nakladatelství BestCeler, prosím.“
„Dobrý den, tady Kratinoha. Volám kvůli tomu, že vám za chvíli pošlu ten překlad Giovanniho Veramenta, mám dneska termín odevzdání.“
„To je skvělé, děkujeme.“
„Chtěl jsem se ale k tomu ještě zeptat, kdo mi to bude redigovat a kdy to od redaktora dostanu zpátky, potřeboval bych si to tady nějak naplánovat s ohledem na další práci.“
„No, my si to u nás v redakci samozřejmě přečteme a korekturu vám uděláme.“
„Ale já myslel, jestli to bude číst někdo s italštinou.“
„Vy si nevěříte? To my vám věříme a nějaké ty čárky, to vám naše korektorka opraví. My to takhle děláme vždycky a zatím si nikdo nestěžoval. Ušetří se peníze za redaktora, ostatně i díky tomu jsme vám slíbili vyšší honorář.“
Už teď měl pan Kratinoha zpozornět, na celý proces se důkladně vyptat a také trvat na tom, že redakcí kniha projít musí. V mnoha nakladatelstvích totiž sice pracují dobří a zkušení redaktoři a jejich nadřízení si uvědomují, jak důležitá je jejich práce a jak skvělé výkony odvádějí, stále však existují nakladatelské domy, kde pracují pěkně vypečení ptáčkové a kde se redakce odbývá, případně nedělá vůbec. Zajímejte se aktivně a nejlépe už při podpisu smlouvy o to, kdo vám bude překlad redigovat, případně se nebojte se s někým domluvit a služby daného člověka nakladateli nabídněte. Ani sebelepší překladatel ověnčený všemi cenami světa nedokáže odevzdat překlad, který nepotřebuje redakční zásah.
V ideálním případě by měl redaktor být znalý výchozího jazyka. Kvalitní redaktor se sice bez znalosti originálu celkem obejde a i tak vám pomůže překlad vypilovat, ale chyby vyplývající z nepochopení originálu, přehlédnutí a podobně většinou neodhalí. A byť se může zdát, že je celkem jedno, jestli se v knize mluví o růži, nebo ibišku, když je obojí kytka, autor se rozhodl pro ibišek a vy jako překladatel byste měli jeho rozhodnutí ctít.
Trvejte na tom, že veškeré redakční zásahy a další úpravy textu chcete vidět a schválit a nenechte se při jednání s nakladatelstvím odradit slovy „Takhle to děláme vždycky“, „U nás to takhle chodí“ nebo „Jste první, kdo chce redakci vidět“, případně „Korekturu sazby překladatelé nikdy číst nechtějí“. Jednak to většinou nebývá pravda, a i kdybyste skutečně první byli, no a co? Vy budete pod překladem podepsaní, vy nesete kůži na trh a jméno si jistě zkazit nechcete.
Stejně tak se zajímejte o termíny, ať se vám nestane to, co při své první (a také poslední) spolupráci s BestCelerem zažil náš překladatel z italštiny Kratinoha.
Pane Kratinoha, posílám vám tu sazbu, do pondělí 6. 2. ráno ať je to zpátky, musíme s tím rychle do tiskárny.
Zdravíčko,
Jiří Ptáček
Překladatel Kratinoha, který e-mail v poště našel až ve čtvrtek, protože ve středu ve 23:49 už spal, málem dostal infarkt. Přečíst sazbu knihy, která má 385 normostran, do pondělí, když v pátek mají děti pololetní prázdniny a on jim slíbil, že je vezme na prodloužený víkend na hory? S Ptáčkem původně vyhádal, že kniha redakcí projde, ale spolehl se na jeho ujištění, že wordový soubor s redakčními změnami mu pošlou tak, aby měl dost času se k navrhovaným úpravám vyjádřit a s redaktorem text doladit. A místo toho dorazí rovnou sazba, a ještě s výzvou, že je potřeba autorskou korekturu provést za tři dny, z čehož dva jsou víkendové? Okamžitě v sazbě nalistoval stránku s tiráží a konstatoval, že ta obsahuje pouze informaci o odpovědném redaktorovi (jímž byl pan Ptáček osobně). Vzápětí s hrůzou zjistil, že jazyková redakce neproběhla patrně vůbec a kdosi jen svévolně změnil používání kurzívy a názvů ulic, aniž se zajímal o to, proč se překladatel rozhodl původní názvy neponechat.
Kratinoha se tloukl do hlavy, že se nechal ukolébat žoviálním tónem pana Ptáčka a nenapadlo ho zajít do knihkupectví a zalistovat některou z publikací, kterými BestCeler obšťastňuje náš knižní trh.
Nemyslete si, že taková historka je z žánru sci-fi – mnoha překladatelům se i při spolupráci s renomovanými nakladateli stalo, že v lepším případě dostali ke čtení pouze sazbu, v horším se se svým překladem znovu setkali až na pultech knihkupectví. V tomto případě máme jedinou radu: předem otravovat, otravovat, otravovat a nenechat se odradit. A také důkladně číst před podpisem smlouvu. Aby se vám nestalo, že v ní podepíšete, že veškeré zásahy a úpravy textu ponecháváte na nakladateli. Pak se těžko něčeho domůžete. Smlouvu s klauzulí typu „O výsledné podobě textu rozhoduje nakladatel“ rozhodně nikdy nepodepisujte! Naopak dbejte na to, aby smlouva vždy obsahovala ustanovení o tom, jak proběhnou redakční práce a autorské korektury a v jakých termínech. Inspirovat se můžete naší vzorovou smlouvou nebo zásadami pro uzavírání licenčních smluv.
/Výše uvedené postavy jsou zcela smyšlené, telefonická a mailová komunikace naopak naprosto reálná./
Daniela Mrázová (*1976), překladatelka z norštiny a dánštiny. Jako jazyková redaktorka a korektorka působí od roku 2014, spolupracuje především s nakladatelstvími Kniha Zlín a Host.
Kateřina Krištůfková (*1974), překladatelka z norštiny a němčiny. Redakční práci se věnuje od roku 2001, kdy nastoupila jako vedoucí redakce do nakladatelství Rebo Production, dnes pracuje jako redaktorka na volné noze. Rediguje mimo jiné pro nakladatelství Host, Academia, Kniha Zlín.