Shrnutí diskuse Překladatelů Severu z 18. 10. 2022, JTP
Vystoupili: Marta Bartošková, Žaneta Dvořáková (ÚJČ), Marie Novotná, Jiří Starý, Pavel Štěpán (ÚJČ)
Islandština je nejbližší moderní variantou staroseverštiny a v psané podobě se liší jen málo, proto jsme se v diskusi věnovali oběma tématům.
Přístupy k vlastním jménům se historicky vyvíjely, v současnosti praxe není ustálená, a to ani v rámci žánrů.
Tendence:
1) brát i v českém překladu do jisté míry ohled na islandskou/staroseverskou morfologii a ortografii
2) přizpůsobovat vlastní jména zcela češtině, aby jejich užívání bylo srozumitelné a intuitivní i pro nepoučené čtenáře a uživatele
K jednoznačnému doporučení nelze dospět, protože je třeba vždy zohlednit funkci textu, cílovou skupinu, žánr apod.
Ortografie: Z technického hlediska už na rozdíl od dřívějška není problém používat znaky þ, ð ani historické ę, æ, ø, œ, ǫ, ô. Z důvodu čtenářského komfortu se ale nadále někdy nahrazují písmeny t(th), d, e, o apod. Pro administrativní texty má význam poněkud zastaralé Nařízení vlády č. 594/2006 Sb., o přepisu znaků do podoby, ve které se zobrazují v informačních systémech veřejné správy, které vyžaduje náhradu zvláštních znaků znaky „českými“.
Staroseverské texty
Při překládání staroseverské literatury je třeba vyrovnávat se mj. se staršími, takřka kanonickými překlady zásadních staroseverských textů a dále se skutečností, že některá jména jsou etablovaná v obecném povědomí.
Texty se často týkají různých teritorií, proto se vyskytují i různé varianty týchž jmen, exonyma apod.
Skupina překladatelů staroseverské literatury, k níž patří Marie Novotná a Jiří Starý, si pro vlastní potřebu vytváří a průběžně aktualizuje pravidla práce s vlastními jmény, o nichž se lze dočíst např. v úvodu knihy Jen pekla se bojím („Jak číst tuto knihu“). Marie Novotná a Jiří Starý se tématu věnují i v odborné literatuře (níže). Propracovaný systém vzniká konsenzuálně v reakci na rozmanité konkrétní problémy, které se ve zpracovávaných textech objevují, nicméně v čase se také vyvíjí. Důležitým rozhodnutím bylo mj. systematicky u jmen používat nominativ singuláru bez koncovky pro deklinace i odvozování (viz níže).
Publikace kolektivu překladatelů se obracejí zejména na čtenáře, u nichž lze předpokládat hlubší zájem o jazyk a kolorit výchozího prostředí; jedná se v podstatě o odborné práce, kritická vydání využívající poznámkový aparát apod. Tyto skutečnosti odráží i přístup k vlastním jménům, který bychom mohli nazvat exotizací – záměrným zachováváním koloritu originálu, přičemž srozumitelnost v problematických případech mohou zajišťovat doprovodné texty, poznámky pod čarou apod.
Další překladatelé staroseverské literatury mohou volit částečně odlišné přístupy (viz např. Sága o Hervaře).
Současná islandská literatura
Podle zkušeností překladatelky Marty Bartoškové doporučují různí redaktoři při zacházení s islandskými vlastními jmény různé přístupy. Zohledňují se žánry (např. dětské knihy vyžadují specifický přístup) a skutečnost, že čtenář může mít zájem si místa či osobnosti vyhledávat, proto by se česká podoba neměla pokud možno příliš lišit. Obecně je zde také patrné větší přizpůsobení českému čtenáři neobeznámenému s islandštinou.
Islandská jména v současné české publicistice
Žaneta Dvořáková připravila shrnutí toho, jak se s islandskými vlastními jmény pracuje v české publicistice. Většina autorů nemá o islandštině povědomí, někdy přebírají texty z angličtiny atd. – jména začleňují do češtiny mechanicky podle zakončení, často též zjednodušují ortografii. Skloňování zpravidla odpovídá doporučením Internetové jazykové příručky, islandské nominativní koncovky zůstávají zachované ve všech pádech, za ně se přidávají koncovky české (např. 1. p. Gudmundur – 2. p. Gudmundura), popř. je tu snaha se skloňování vyhnout užitím nominativu jmenovacího. S islandskými patronymiky se zachází jako s příjmeními, často se proto ženám přechylují (Finnbogadóttirová), ale praxe je v tomto rozkolísaná.
Z diskuse
· Kolegové z ÚJČ v diskusi varovali před tím, aby se v exotizačních tendencích zacházelo příliš daleko – např. úvahy o tom, zda zohledňovat původní rody a čísla místních jmen, nejsou přinejmenším v textech pro širší publikum na místě.
· Z bohemistického pohledu je vhodné držet se v textech určených většinovému čtenáři obecného poučení o zacházení s vlastními jmény, které je uvedeno v Internetové jazykové příručce – při skloňování se řídit zakončením jména (bez ohledu na to, že např. originální místní název vyjadřuje množné číslo – Thingvellir).
· Pokud do českého textu pronikají gramatické charakteristiky výchozího textu, je to po stránce češtiny problematické. Při překládání je třeba mít na mysli především cílového českého čtenáře.
· Kromě specializovaných textů nelze očekávat/požadovat obeznámenost českých čtenářů, publicistů, úředníků apod. s islandskými/staroseverskými zvláštnostmi (stejně jako se zvláštnostmi dalších jazyků). Proto z pohledu bohemistů nelze plošně doporučit ani odtrhávání nominativní koncovky jmen. Výjimkou zůstávají pouze nominativní koncovky řeckých a latinských jmen, s nimiž se v češtině pracuje specificky. Z téhož důvodu nelze zcela odmítnout přechylování -dóttirová (viz níže).
Příklady konkrétních morfologických problémů:
ANTROPONYMA
– maskulina
V islandštině a staroseverštině se setkáváme s nominální koncovkou -(u)r, -l, -n (podobně jako např. u řeckých, latinských jmen existují nominativní koncovky -os, -us apod., které v češtině při skloňování odpadají)
Možnosti v překladovém textu:
a) zrušit nominativní koncovku v nominativu
Sigurður ➔ nom. Sigurð(d), gen. Sigurð(d)a
Leifur ➔ nom. Leif, gen. Leifa
Njáll ➔ nom. Njál, gen. Njála
Steinn ➔ nom. Stein, gen. Steina
výhody: přizpůsobení češtině, zkrácení
nevýhody: Laik nepozná, ve kterých jménech je -r, -l, -n součástí kořene – vytvořit nominativ nelze automaticky. Forma se vzdaluje od základní podoby původního jména – osoby nelze snadno dohledat.
b) pracovat se jménem v prvním pádu jako s kořenem
➔ nom. Sigurð(d)ur, gen. Sigurð(d)ura
➔ nom. Leifur, gen. Leifura
➔ nom. Njáll, gen. Njálla
➔ nom. Steinn, gen. Steinna
výhody: snadné, není třeba znát charakteristiky islandštiny, lze snadno odvodit základní podobu (nominativ), u některých jmen „zní lépe“ – gen. Ýmira vs. Ýmiho
nevýhody: délka, mluvčí islandštiny kumulace koncovek „tahá za uši“, můžou vznikat krkolomnější tvary, např. Hreggviðurův
c) v prvním pádu zachovat koncovku, v dalších pádech používat pouze české koncovky
➔ nom. Sigurður, gen. Sigurð(d)a
➔ nom. Leifur, gen. Leifa
➔ nom. Njáll, gen. Njála
➔ nom. Steinn, gen. Steina
výhody: blízké výchozímu jazyku, mluvčím „dobře zní“
nevýhody: Laik nepozná, ve kterých jménech je -r, -l, -n součástí kořene (Pétur, Jóhann) – správné skloňování vyžaduje znalost původního jazyka. Celkově pro laika neintuitivní, hůře přístupné.
– feminina
Problematická jsou především jména končící na -ur: Sigríður, Þuríður, Málfríður ap. Obdobně jako u mužských jmen je třeba rozhodnout: gen. Sigríður/Sigríð/Sigríðy?
Jak skloňovat familiární podoby ženských jmen typu Sigga, Magga? Je tu jistá analogie k místnímu názvu Mekka a jménu Olga – tzn. šlo by skloňovat „k Sigze“, „Sigžin“, případně takové tvary nahrazovat opisem.
Častá otázka: Je přechylování typu -dóttirová paskvil? V médiích se vyskytují varianty -dóttirová a -dóttir zhruba stejně často. Islandisté by doporučili patronymika nepřechylovat, významově to není logické. Zástupci ÚJČ vycházejí z pohledu českých mluvčích, u nichž nelze očekávat povědomí o malých jazycích a znalost významu -dóttir; většinou nevědí, že nejde o běžné příjmení. Na jména -dóttir by se tedy měla vztahovat stejná pravidla jako na ostatní ženská příjmení. Vzhledem k celkovému aktuálnímu ústupu od přechylování v češtině možná postupně -dóttirová vymizí.
TOPONYMA
V minulosti se častěji překládala, zvláště ta, která mají transparentní lexikální význam. Od tohoto trendu se obecně v literárních překladech v posledních desetiletích upouští. Navíc mnozí čtenáři Island a místní názvy znají, takže by mohlo být nežádoucí mást je překlady, pokud není význam v daném případě podstatný.
Index českých exonym kodifikuje pouze 4 islandské místní názvy (Gejzír, Modrá laguna, Zlatý vodopád, Vestmanské ostrovy), jinak pouze úzus.
Problematické je nakládání s toponymy, která mají v originále gramatický tvar plurálu. Většinou končí na souhlásku, a tak je jednou z možností s nimi nakládat jako s maskuliny v singuláru, což čtenáři znalí islandštiny můžou vnímat jako nepřirozené, a navíc tak mohou vznikat velmi dlouhé tvary. Druhou možností je adaptace, např. Hólar ➔ Hólary, ale tam je velkou nevýhodou nekonsekventnost, protože jiné typy jmen tuto možnost nenabízejí nebo působí divně: Hornstrandir ➔ Hornstrandy??? Řada těchto jmen označuje notoricky známá místa: Þingvellir, Hornstrandir, Hólar, Vestmannaeyjar.
K diskuzi: z Höskuldsstaðir/z Höskuldsstaðiru/Höskuldsstaðirů/Höskuldsstaðů/Höskuldsstadů? Z Þingvellir/Þingvelliru/Þingvellů?
U složenin se slovem fjörður (= fjord) bývá někdy tendence k adaptaci, čímž vznikají hybridní tvary: Hafnarfjörður ➔ Hafnarfjord
K diskuzi: do Hafnarfjörðuru/Hafnarfjörðu?
hafnarfjörðurský/hafnarfjörðský/hafnarfjördský/hafnarfjordský? hafnarfjörðurští chlapci?
Bessastaðir ➔ bessastaðirský/bessastaðský?
Þingvellir ➔ þingvellirský/þingvellský?
Jak bylo výše zmíněno, bohemisté v diskusi doporučili držet se v textech určených většinovému čtenáři obecného poučení o zacházení s vlastními jmény, které je uvedeno v Internetové jazykové příručce – při skloňování se řídit zakončením jména, bez ohledu na gramatické kategorie ve výchozím jazyce. Vedle toho nicméně existuje rozpracovaný přístup překladatelů staroseverských textů, který je popsaný např. ve zmíněné knize Jen pekla se bojím. V jejich překladech se používají nominativy singuláru bez koncovky pro deklinace i odvozování.
Literatura:
Marie Novotná: „Adaptation of foreign words into Czech: the case of Icelandic proper names“, ISSN: 1022-4610
Marie Novotná, Jiří Starý: „Rendering Old Norse Nouns and Names in Translation into West-Slavic Languages“, ISSN 0582-3234, ke stažení zde
Jiří Starý et al.: „Jak číst tuto knihu“. In: Jen pekla se bojím: Staroseverská křesťanská literatura, FF UK 2021.