Díl třetí: Komunikace mezi redaktorem a překladatelem aneb Tentokrát tak trochu i o slušném chování

Tolik jest jisto, že u nás, jak na školách, tak ve společnosti velmi málo se dbá úhledné a uhlazené řeči vůbec a společenské zejména, a že způsob našeho mluvení je nejen nedostatečný, ale namnoze i nepěkný, ba nezřídka i urážlivý.

 Jiří Stanislav Guth-Jarkovský, Společenský katechismus (Městská knihovna v Praze, 2015)

Také se vám při pohledu na komentáře naší fiktivní redaktorky Šafářové otevírá pomyslná kudla v kapse? Není divu. Narazí-li člověk v redakci svého překladu na podobné věty, jak se tentokrát stalo překladateli Kratinohovi, zcela pochopitelně se v lepším případě naježí. V horším zatvrdí a jakákoli možnost spolupráce rázem vezme zasvé. Náš pan Kratinoha se například po slovní přestřelce s paní Šafářovou nakrkl natolik, že zavolal do nakladatelství a prohlásil, že už s „tou nánou“ odmítá i mluvit. Nakladatel urychleně sháněl nového redaktora, který by práci dotáhl, zpoždění bylo na světě a spokojený nakonec nebyl nikdo, ani čtenáři, kteří si na svůj bestseller museli počkat o dva měsíce déle.

Ani poznámky začínající redaktorky Krupičkové, která obdržela od nakladatele pokyn, že překladatele není správné povýšenecky školit a jeho pracovní výkon shazovat rozhořčenými komentáři, Kratinohovi příliš nepomohly. Věřme, že náš fiktivní překladatel, a ani žádný jeho kolega, není slabomyslné poleno a opravdu se snažil najít vhodný výraz. A že se mu to nepovedlo? Stane se. Každému z nás. Jenže když mu redaktorka do komentářů napsala uvedené „rady“, k lepšímu výsledku ho tím nepovzbudila, zanášení redakčních změn se protáhlo a text se stále hemžil nedořešenými větami.

Milá paní Šafářová, překladatele není třeba častovat sarkastickými poznámkami a dehonestovat, i když jste zkušená redaktorka a překladatel třeba začátečník, který si s textem příliš neporadil. Chyby ostatně dělá i zkušený překladatel, ať už z nepozornosti, proto, že ho tlačí termín, nebo například proto, že mu text ani trochu nesedl. Povlečete-li se na silnici za autoškolou, myslíte, že začínajícího řidiče podpoříte tím, když ho vytroubíte? Stejné to je s překlady. Urážky ničemu nepomůžou – právě naopak, pokazí vztahy navždy a vyloučí jakoukoli budoucí spolupráci. Laskavé a vlídné jednání, nebo alespoň jednání v mezích slušnosti, je základ, i když máte jako redaktorka překladatele a jeho chyb plné zuby.

Milá slečno Krupičková, váš zdvořilý přístup je chvályhodný, ale oba si ušetříte práci, čas i nervy, pokud rovnou nahodíte řešení, které sama považujete za vhodné či alespoň možné. Redigování překladu není hra Hádej slova, i když to třeba myslíte dobře. Přece jen máte od textu větší odstup a necítíte se svázaná zevrubnou znalostí originálu, takže řešení vás někdy napadnou snáze. A pokud se se svým návrhem úplně netrefíte, můžete překladatele navést na správnou cestu.

Pro pana Kratinohu ale také platí, že neměl na hrubý pytel flikovat hrubou záplatu, přestože mnohdy cítil silnou potřebu se vůči opravám a komentářům výše uvedených dam ohradit a vymezit. Nedocházelo mu jaksi, že po předchozí zkušenosti, kdy kvůli němu redaktorka Šafářová málem neodjela na dovolenou, má na něj dotyčná trochu pifku a každou sebemenší chybu mu tvrdě vytkne. A tak na každý jedovatý komentář náležitě jedovatě odpověděl a konflikt byl na světě. Když pak o rok později potkal paní Šafářovou osobně na večírku nejmenovaného literárního magazínu, napadlo ho, že s ní měl tenkrát místo odrážení sarkasmů možná radši vyrazit na pivo nebo na kafe a mohli si všechno vyříkat a vyjasnit.

Při spolupráci s redaktorem mějte na paměti, že redaktor je první čtenář vašeho překladu, takže pokud mu na něm bude připadat něco divného, nejspíš bude mít tentýž dojem i běžný čtenář. A na rozdíl od běžného čtenáře je redaktor člověk (aspoň většinou) vzdělaný, zkušený a poučený, takže je dobré se nad jeho připomínkami přinejmenším zamyslet. Zároveň se nebojte ozvat, pokud si myslíte, že nemá pravdu. Ale stejně jako výše platí: čiňte tak slušně a mějte pokud možno pro svůj názor nějaký racionální argument, nejen námitku typu „tohle se určitě neříká“. Co se říká a neříká, vám pomůže odhalit například Český národní korpus.

Je celkem pochopitelné, že když si otevřete svůj překlad, který jste považovali za takřka dokonalý, a zjistíte, že je plný červených poznámek a komentářů, budete mít tendenci se proti opravám vymezovat. Neočekávejte ale, že vás redaktor bude jen poplácávat po zádech a říkat vám, jak jste skvělí, to jeho úkolem opravdu není. Dobrý redaktor vám nejen opraví významové, gramatické či pravopisné chyby, nýbrž vám může (zpravidla v komentářích) navrhnout i alternativní řešení. Samozřejmě nejste povinni všechna přijímat, nicméně se snažte uvažovat tak, že je důležitější rozhodnout ve prospěch textu, nikoli ve prospěch vlastního ega.

Zároveň byste se při pohledu na záplavu červených poznámek neměli hroutit. Berte to jako plus. Překladu, pod kterým budete podepsaní, změny prospějí a vy se třeba leccos naučíte. Vůbec není od věci si některá dobrá řešení zapsat (jistě máte v počítači geniálně uspořádanou tabulku takových sousloví), a pokud redaktor vyhmátl nějakou vaši typickou chybu, aspoň se jí příště vyvarujete. Překládání je nikdy nekončící proces učení a zdokonalování a mít k němu dobrého, byť přísného učitele se rozhodně vyplatí.

/Výše uvedené postavy jsou zcela smyšlené, komentáře naopak naprosto reálné./