Překladatelské domy jsou místa, kam se sjíždějí literární překladatelé z celého světa všech věkových kategorií a zájmů. Někteří, aby tu v poustevnické samotě, v naprostém klidu a soustředění pracovali na aktuálním překladu, pro což třeba doma nemají podmínky. Další naopak, aby se setkali s kolegy, vyměnili si zkušenosti, inspirovali se – a u toho také pracovali na aktuálním překladu, stihnout se dá obojí. Mám dojem, že se o této možnosti mezi mladšími kolegy tolik neví, a tak bych ráda všechny povzbudila: pobyt v překladatelském domě stojí minimálně za pokus.
Představte si to zhruba tak, že si sedíte úplně sami za počítačem ve svém pokojíčku, ale zároveň cítíte povzbuzující přítomnost kolegů, kteří o pár kroků dál zápolí se svými vlastními texty. Když dostanete chuť s nimi starosti i radosti práce nebo cokoliv dalšího probrat, stačí si zřídit pracoviště někde ve společných prostorách. Oblíbenou příležitostí k diskusím bývají také předem domluvená nebo náhodná setkání ve sdílené kuchyni s jídelnou, nikdo ale samozřejmě nikoho do konverzace nenutí. Překladatelský dům je hlavně svoboda: pracovat bez ohledu na denní dobu, jíst a pít, kdy chci a co chci, jít ven nebo zůstat doma, chovat se společensky nebo se s nikým nebavit, sledovat či ignorovat zprávy, tak trochu se na chvíli schovat před světem venku.
Třeba zjistíte, že to pro vás není to pravé – anebo se naopak stanete pravidelným hostem, který se na místo činu stále vrací, mimo jiné proto, aby potkal staré známé. Vítaný bývá i ten (alespoň v institucích, kam jsem se zatím podívala, tedy v Loorenu, ve Straelenu a v Baltském spisovatelském a překladatelském centru ve Visby), kdo nemá tolik zkušeností ani nepřekládá supernáročnou literaturu. Ve Straelenu seděli u jednoho stolu překladatel Nietzscheho a překladatelka knihy o pečení. Nejlepší je zkrátka podívat se na podmínky pobytu na web a přeptat se, co a jak.
Řada překladatelských domů je ochotná zprostředkovat na pobyt a projekt stipendium. Funguje to různě, nezbývá než opět zkoumat internetové stránky a ptát se kolegů. Podmínkou bývá uzavřená smlouva a nějaký vydaný knižní překlad. Například pokud překládáte německou literaturu, můžete získat stipendium právě ve Straelenu, pokud švýcarskou, na dobré adrese budete tam anebo v Loorenu. Se švédskou literaturou se vyplatí prozkoumat granty Kulturrådet, já sama jsem při plánování pobytu v úchvatném Visby požádala o proplacení cesty tam a zpátky, možná by se daly najít i další možnosti. I pro řadu dalších jazyků existuje podobná forma podpory prostřednictvím evropských překladatelských domů nebo jiných institucí.
Nejvíc se tedy nabízí vyrazit do země, z jejíhož jazyka překládáte, jestliže tu taková možnost je. Jinak ale při návštěvě překladatelského domu obvykle neexistují jazyková omezení: pokud se obejdete bez stipendia, můžete tu zadarmo nebo za symbolický poplatek pobývat a pracovat, na čem chcete – třeba na překladu tchajwanského románu do estonštiny ve švýcarském Loorenu. Mnozí to právě takhle dělají, protože jim je v překladatelských domech zkrátka dobře.
Straelen v době pandemické
Na podzim 2021 jsem se tedy vydala do německého Překladatelského kolegia Straelen, do malého městečka uprostřed placaté zemědělské krajiny hned u nizozemských hranic. Tato instituce, nejstarší a největší svého druhu v Evropě, je otevřená zájemcům, kteří mají za sebou alespoň dva publikované literární překlady a uzavřenou smlouvu na další. Ročně sem přijíždí až 600 překladatelů z 50 zemí, délka pobytu se pohybuje od několika dnů do tří měsíců.
K dispozici je tu velká, dobře vybavená překladatelská knihovna (podle pracovníků kolegia celosvětově největší specializovaná knihovna pro překladatele: 125 000 svazků – literárních děl i odborných publikací – ve 275 jazycích; bohužel bez pořádného elektronického katalogu) a neméně dobře vybavená kuchyně i další zázemí. Za normálních časů se v tzv. atriu občas konají literární čtení nebo i koncerty. Po obvodu atria se pak nacházejí knihovny a pracovní stoly, které jsou k dispozici těm, kdo nechtějí překládat o samotě.
Kvůli pandemickým omezením připomínal na konci roku 2021 celý poloprázdný dům chvílemi trochu poustevnu, klášter, ne-li strašidelný zámek, po několika dnech se ale člověk rozkoukal a zjistil, že většina ostatních přítomných má chuť si občas popovídat nebo si dát společnou večeři, a ze strašidelného zámku se navzdory všudypřítomným výzvám k udržování rozestupů stalo velmi útulné místo. Z celkem 27 pokojů bylo nicméně kvůli pandemii obsazeno jen 7–8, dům byl tedy výrazně klidnější než obvykle.
Užitečnou věcí, kterou mají přítomní k dispozici, jsou kola, na kterých se mohou projíždět mezi okolními lány a skleníky, když dostanou chuť se vyvětrat; mnozí také rádi využívají pěkný straelenský plavecký bazén. Do pekárny, supermarketu, restaurace nebo na poštu to z překladatelského domu je, co by kamenem dohodil. Za pobyt se platí 3 eura na den. Ve Visby se před dvěma lety žádný takový poplatek neúčtoval. V Loorenu je to 50 švýcarských franků za 14 dní. Případné stipendium tyto nevelké výdaje bohatě pokryje.
Čím dřív se zájemce ozve, tím větší je pravděpodobnost, že v termínu, ve kterém by rád vyrazil, bude volný pokoj; doporučuje se rezervovat si místo s několikaměsíčním předstihem. Žádosti o pobyty a stipendia vyřizuje čtyřčlenný personál, ten se také snaží vycházet vstříc všemožným přáním a potřebám osazenstva a v současnosti i přizpůsobovat chod budovy protipandemickým opatřením. Pro příští rok prý v tuto chvíli zbývá nejvíce volných míst na období červen–srpen; dokonce je možné domluvit se s kolegou a jet v tandemu. Na konci roku 2022 by se ale měl objekt na čas uzavřít kvůli generální rekonstrukci.
Navzdory obavám, jak to bude v překladatelském domě v době zhoršující se pandemie vypadat, jsem si pobyt jednak užila, jednak tu odvedla kus práce – pomohli mi přítomní rodilí mluvčí (ti zejména), knihovna, výlet do dějiště románu a určitě i větší soustředěnost a motivace k práci. Depresivní bylo navzdory listopadovému počasí snad jen to, když se řeč stočila na honoráře v různých zemích („Jak z toho můžeš žít?!“). Jinak ale pojedu domů až v nepatřičně dobré náladě. Realita čeká. Kdybyste od ní také chtěli na chvíli utéct, překladatelské domy jsou rozhodně jednou z doporučeníhodných možností.
Marie Voslářová
O překladatelském domě v Loorenu
Stránky Baltského spisovatelského a překladatelského domu ve švédském Visby