9. listopadu se v Praze z iniciativy Překladatelů Severu konal třetí kulatý stůl překladatelů s nakladateli, kterého se zúčastnili zástupci a zástupkyně předních českých nakladatelských domů a také překladatelských organizací Překladatelé Severu, Obec překladatelů a Jednota tlumočníků a překladatelů. O tom, co jsou a proč vznikly kulaté stoly, si můžete přečíst tady.
Tématem setkání tentokrát bylo AI v literárním překladu – dobrý sluha, nebo zlý pán? K volbě tématu nás přivedla skutečnost, že se mezi překladateli objevily první nabídky posteditace strojově přeložené knihy, a sice za honoráře naprosto neadekvátní práci, kterou kvalitní výstup takového procesu vyžaduje. Na druhé straně se nakladatelé někdy setkávají s nepřiznanými strojovými překlady, které překladatelé odevzdávají pod svým jménem. Zaměřili jsme se proto na otázky: Co dnes AI (ne)umí a proč? Dokáže nahradit lidské překladatele? V čem může být nápomocná a v čem spíš škodí? Jaké technické a právní otázky se s jejím využíváním pojí? Jak probíhá posteditace strojově přeložených textů, jaké přináší výzvy a může být překlad pořízený prostřednictvím AI skutečně kvalitní?
Na úvod vystoupila s krátkým příspěvkem k tématu Viola Somogyi a na základě svých redaktorských zkušeností shrnula problémy, které v současnosti přináší používání strojových překladačů v literárních i populárně-naučných textech. Jeden postřeh za všechny: zatímco lidské chyby jsou pro zkušeného redaktora do značné míry předvídatelné, pochopitelné, a tedy snáze odhalitelné a napravitelné, chyby a zkreslení, kterých se dopouští překladač, bývají pro člověka naprosto nečekané, jejich nalezení a odstranění stojí tudíž redaktory ohromné množství času a úsilí (nejednou zaznělo, že je jednodušší text přeložit znovu).
Violin příspěvek se dočkal souhlasných reakcí řady přítomných. Vyšlo tak bohužel najevo, že není nijak ojedinělé, když někteří „překladatelé“ odevzdávají nakladatelům nekvalitní strojové výstupy. Z pohledu zástupců překladatelských organizací bylo otřesné slyšet, jak často k tomu dochází. Nepředpokládáme, že by se to týkalo členů a čekatelů Překladatelů Severu – ti jsou podle stanov povinni dodržovat Etický kodex spolku, se kterým je takový postup v rozporu. Je ale třeba i mimo naše řady co nejvíce šířit povědomí o nepřípustnosti takového jednání a o nedostatečné kvalitě strojových výstupů.
O další úvodní příspěvek jsme požádali výzkumníka a vývojáře strojových překladačů Ondřeje Bojara z ÚFAL MFF UK. Ten se pokusil v rámci vymezeného času vysvětlit, co je a jak funguje hluboké strojové učení a umělá inteligence, a upozornit na některé překvapivé vlastnosti výstupů překladatelských nástrojů. Přiklání se k závěru, že pro překlady beletrie je strojový překlad nepoužitelný a hned tak se to nezmění, v praxi ovšem bude záležet především na nárocích uživatelů. Jako první proto zmínil nutnost vychovávat spotřebitele, tedy čtenáře.
Do třetice se odborník na autorské právo Rudolf Leška zaměřil na využívání AI a strojových překladačů z pohledu autorského práva. Jde o velmi komplikovaný terén, kde se teprve postupně vytyčují pravidla. Modely AI se trénují i na textech chráněných autorským právem, aniž by se autorům dostalo kompenzace, bývá ale problém to dokázat. Výstupy překladačů naopak autorským právem chráněné nejsou. Diskutovaným tématem je nyní transparentnost – požadavek autorských svazů, aby bylo povinné uvádět podíl umělé inteligence při vzniku díla. Dozvěděli jsme se mimo jiné, že pokud v současnosti smlouva o vyhotovení překladu použití překladače přímo nezakazuje, nelze takové jednání samo o sobě označit za podvod, ale přináší to s sebou další problémy. Obecně jde celý vývoj rychle dopředu a dosud v mnoha ohledech neexistují pevně stanovená pravidla.
Tím byla zahájena zajímavá diskuse mezi účastníky. Přítomní nakladatelé, tj. zástupci nakladatelství Academia, Albatros Media, Grada, Maraton, Euromedia, Lidové noviny, Jan Melvil, Paseka a asociace Amanak, podle svých slov v této chvíli neuvažují o tom, že by překladatele nahradili posteditory, nicméně někteří z nich připouštějí, že další vývoj je těžké předvídat. Určitý segment trhu může být ovlivněn, pokud se v budoucnu objeví možnost snadno si strojově přeložit nově vydanou zahraniční knihu – část zákazníků se s výstupem může spokojit, což by znamenalo menší poptávku po kvalitně přeložené knize, která by vyšla tiskem později.
Řeč přišla také na dokumenty, jako je Manifest evropské federace překladatelů audiovize AVTE o strojovém překladu a stanovisko CEATL (Evropské rady asociací literárních překladatelů) k tématu. Zájem a odezvu vzbudila myšlenka kolegyně Anny Štádlerové vytvořit značku AI-free art.
Věříme, že setkání přineslo další podněty do budoucna, pomohlo účastníkům rozšířit si povědomí o tématu, a především podpořilo otevřený dialog českých překladatelů a nakladatelů, který vede mimo jiné k uvědomění si toho, nakolik se naše zájmy překrývají.
Protože je téma AI v literárním překladu velice aktuální, rádi bychom v příštím roce uspořádali podobně zaměřenou akci i pro širší překladatelskou veřejnost.
Za finanční a organizační podporu kulatého stolu děkujeme Norskému velvyslanectví v Praze, Obci překladatelů a Jednotě tlumočníků a překladatelů.